Dodáváme a montujeme otopná tělesa a radiátory všech typů. Nabízíme jen silné prověřené mezinárodní a regionální obchodní značky s nekompromisním důrazem na kvalitu a výhody pro zákazníka
Již dávno nejsou pro ohřev místností jedinými otopnými tělesy těžké litinové radiátory. Dnešní nabídka otopných těles čítá širokou řadu variant a provedení, které nejenže nekazí vzhled interiéru, ale často jej dokážou i funkčně vhodně doplnit.
Otopná tělesa (jinak též topná tělesa nebo radiátory) fungují jako výměníky tepla mezi topným médiem v systému vytápění a vytápěnými místnostmi. Čím je větší plocha povrchu radiátoru, tím více tepla je otopné těleso schopno do místnosti předat. Schopnost tepelné výměny neolivňuje jen plocha radiátoru, ale i jeho tvar. Vhodně tvarovaná otopná tělesa způsobují ohřevem vzduchu v komoře nebo mezi žebry rychlou cirkuaci vzduchu, kdy je zahřátý vzduch vytlačován do místnosti, zatímco na jeho místo je zespodu nasáván vzduch chladný. Využitím principu samovolné cirkulace vzduchu se významně zvyšuje účinnost otopných těles.
Celý systém vytápění by měl být navrhován jako celek, přičemž podle množství typu otopných těles se kapacitně navrhují rozvody topení a topidla.
Veškeré níže uvedené typy otopných těles (radiátorů) nabízíme pro: domácnosti, komerční objekty i instituce.
Desková topná tělesa
Desková otopná tělesa (deskové radiátory) patří mezi nejčastěji používaná otopná tělesa. Jejich oblíbenost je dána především jejich nenápadností ve srovnání s článkovými radiátory, ale také nízkou pořizovací cenou. Jsou dobrým řešením všude tam, kde je objekt vytápěn z centrálního topidla, ale uživatel si nepřeje, aby radiátory byly dominantním prvkem interiéru. Mají podobu nejčastěji dvou až tří dutých desek, mezi nimiž je teplovzdušná komora. Deskami protéká topné médium, teplo je plochou desek (která je často pro zvětšení plochy zvlněná) předáváno částečně vně tělesa. Pokud jde o vícedeskové radiátory, pak polovinou plochy je zahřívána teplovzdušná komora, která napomáhá rychlé výměně vzduchu v místnosti. Jedná se o nejčastěji používaná otopná tělesa v interiérech. Jejich výhodou je nenápadnost – svojí plochou a barvou dovedou splynout se stěnou a neruší tak příliš dojem z interiéru.
Desková topná tělesa se vyrábějí v provedení s jednou až třemi topnými deskami. Více topných desek je výhodou, neboť vzniká jedna a více vytápěných komor, vytvářejících cirkulaci ohřátého vzduchu místností a urychlujících tím ohřev místnosti. Typy deskových radiátorů se dále liší reliéfem, velikostí desek a provedením dalších prvků.
Článková topná tělesa
Článková otopná tělesa (článkové radiátory) jsou klasikou mezi otopnými tělesy. Tyto radiátory jsou složené z libovolného množství tzv. článků, což jsou dutá žebra s co největší plochou spojená navzájem horní a dolní komorou. Komorami a jednotlivými články protéká topné médium (obvykle voda), které plochou žeber předává teplo do místností sáláním. Navíc mezi články dochází k ohřevu vzduchu, který svojí cirkulací zajistí rychlou výměnu ohřátého vzduchu v celé místnosti. Výhodou článkových radiátorů je jejich vysoká účinnost – vnější přestupná plocha je rozložená hlavně do své hloubky (což přispívá k dobré cirkulaci teplého vzduchu) a jejich malý hydraulický odpor (menší než mají deskové radiátory). Zejména u topidel na tuhá paliva se systém vytápění často obejde bez čerpadla a k cirkulaci topného média dochází samovolně jeho ohřevem v kotli, kdy teplá voda stoupá nahoru a vysává z radiátorů vodu studenou. U rozsáhlejších topných systémů je ale potřeba čerpadlo.
Článkové radiátory se vyrábějí z různých materiálů:
- Článková otopná tělesa z šedé litiny – těžké článkové radiátory s velkou odolností proti korozi a tlaku, akumulační schopnosti
- Článková otopná tělesa ze slitin hliníku – lehké článkové radiátory s velkou vodivostí tepla, rychleji se zahřejí a vychladnou
- Článková otopná tělesa z ocelových plechů – článkové radiátory vynikající především nízkou cenou, mají však nižší životnost
Trubková topná tělesa
Trubková otopná tělesa jsou radiátory nejrůznějších tvarů tvořenými sestavou trubek. Podstatou trubkových radiátorů jsou rozvodné a sběrné komory, navzájem spojené sestavou trubek menších průřezů. Trubky mají kruhový nebo jiný průřez. Obvykle se tento druh radiátorů nepoužívá jako jediné otopné těleso v místnosti, ale doplňuje jiná tepelně účinná tělesa. Je potřeba počítat s tím, že ve srovnání například s článkovými radiátory mají trubková otopná tělesa jen 30% účinnost, nejsou-li navíc zakryta vysoušenými textiliemi.
Trubková otopná tělesa jsou obvykle umisťována jako doplňkové zateplení částí místností vzdálených od hlavních radiátorů, interiérových nik nebo zákoutí, v nichž nedochází k přirozené cirkulaci teplého vzduchu, anebo častěji kde je potřeba sušení ručníků, osušek, utěrek nebo mokrého oblečení. Své místo najdou trubkové radiátory nejen v koupelnách, ale i v horských chatách nebo bazénech.
Tepelné konvektory
Konvektory jsou konstruované tak, aby vytvářeli proud ohřátého vzduchu, který cirkulací rychle zahřeje vzduch v celé místnosti. Nepočítá se u nich příliš se sálavou složkou tepla. Obvykle jsou složeny z výměníku tepla a skříně, v horní části opatřené výdechovou mřížkou. K cirkulaci dochází tak, že vzduch v konvektoru je prudce ohřátý topným tělesem, dochází k jeho rozpínání a výdechu mřížkou vzhůru, kde stoupá ke stropu a cestou podél stropu a stěn postupně chladne. Zároveň vytlačuje dolů studený vzduch, který je nasáván spodní mřížkou konvektoru. Některé typy tepelných konvektorů jsou vybavené ventilátorem pro zvýšení intenzity cirkulace teplého vzduchu. Interiér je rovnoměrně ohříván a teplo vnímají osoby v místnosti jako přirozené a příjemné – na rozdíl od sálavých těles, která osoby hřejí jen ze strany otočené k otopnému tělesu.
V porovnání s klasickými radiátory obsahují tepelné konvektory jen malé množství vody. Pro vytápění průměrného rodinného domu je v konvektorech celkově jen asi 70 až 100 litrů vody, která se zahřeje velmi rychle, což má příznivý účinek nejen na intenzitu vytopení místností, ale také na cenu spotřebované energie.
Přímotopná tělesa (přímotopy)
Přímotopy jsou nezávislá otopná tělesa na principu konvektorů, která se nezapojují do sítě rozvodů tepla, ale pracují samostatně. Jejich výhodou je rychlá a levná instalace bez nutnosti rozsáhlých stavebních zásahů a pružnost ve využívání.
Mezi hlavní nevýhody patří dražší provoz, jsou-li využívány k dlouhodobému a nepřerušovanému vytápění objektů. Naproti tomu mohou být výhodným řešením vytápění v objektech užívaných krátkodobě, jako například u rekreačních chat nebo ubytovacích zařízení.
